Konečně mám prsa, po kterých jsem dlouho toužila

O zákroku jsem přemýšlela už od svých šestnácti let. Tehdy jsem o možnosti zmenšení prsou četla v časopisu poprvé. Protože se ale bojím injekcí a operací, moje rozhodnutí trvalo déle. Nakonec však moje vnitřní nenávist k mým prsům vyhrála a já se konečně rozhodla zákrok podstoupit.

Už dlouho jsem totiž cítila, že to tak chci. Chci si ulevit, nehrbit se, nenosit dvě podprsenky při sportu a necítit se stále jako v kazajce. Chtěla jsem si užívat sport bez bolesti. Nedokázala jsem si ani představit, že bych někam vyrazila bez podprsenky. Tohle všechno jsem si přála změnit.

Než jsem se poprvé podívala do zrcadla, byla jsem trochu ve stresu, co že to vlastně uvidím. Bála jsem se podívat, dotknout se. Když jsem pak otevřela oči, cítila jsem se v rozpacích, protože otoky způsobovaly různé asymetrie. Pan doktor mě ale upozornil, že je to zcela normální. A že výsledek můžu zhodnotit po dvou měsících. A měl pravdu – moje nová prsa byla boží!

Dneska mi konečně prsa drží na jednom místě. Doma už ráda chodím bez podprsenky a hlavně se konečně líbím sama sobě. Teď jsem opravdu spokojená, protože mám to, po čem jsem dlouho toužila.

Lidé v mém okolí, kteří o zákroku nevěděli, mou změnu většinou přisuzovali zhubnutí. Ano, skutečně jsem shodila tři kila, ale spíš proto, že jsem po operaci příliš nejedla. O dalším zákroku zatím nepřemýšlím. Věřím ale, že s věkem nějaký přijde – ať už to bude operace víček, nebo lifting. Když už existují takové možnosti, tak proč se neomladit a necítit se dobře.

Ženám, které o zmenšení poprsí také uvažují, bych chtěla vzkázat, že pokud po tom toužíte tak moc, jako jsem toužila já, určitě neváhejte. Je to složitý zákrok, ale výsledek stojí za to. Dva měsíce rekonvalescence jsou v celém životě jen zlomek času, který rychle uteče.